Zdá se, že se nacházíte v <country>

Přejděte na své místní stránky TENA a získejte informace platné pro váš trh.

Mariin příběh

Starší žena sedí venku s mladou ženou – příběhy jiných pečovatelů

Marie a její snacha

„Díky mé snaše už pro mě inkontinence není žádným problémem.“
 
„Když jsem ztratila kontrolu nad svým močovým měchýřem a promočila polštář na mé oblíbené židli, příšerně jsem se styděla. Ta židle dokonce ani nebyla moje. Zotavovala jsem se tehdy ze zlomeniny kyčle a bydlela nějakou dobu u svého syna Jiřího a jeho ženy Anny. Má vnučka tehdy udělala rozruch, že jsem se zamkla v koupelně, a mě to rozčílilo, protože jsem se pokoušela dostat z polštáře všechny skvrny. Cítila jsem se trapně.
 
Anna za mnou přiběhla a já jsem jí řekla, ať si hledí svého. Myslela jsem si, že to je za námi, ale Anna nic nenechá jen tak.
 
Začala mluvit o tom, že bych měla navštívit lékaře, což mě rozčilovalo ještě víc. Přece nebudu říkat doktorovi, že nedokážu ovládat svůj močový měchýř! Doufala jsem, že po vyléčení kyčle se problém vyřeší, ale situace se jen zhoršovala.
 
Jednou odpoledne přišla Anna do kuchyně a řekla mi, že jsem vatou ucpala toaletu v přízemí. Řekla mi, že o mém problému vědí všichni v domě, protože je to jednoduše cítit! Dokážete si představit, jak jsem byla zděšená! Když jsem se ale trochu uklidnila, souhlasila jsem s tím, že mě Anna vezme k lékařce.
 
Paní doktorka byla skutečně milá a řekla mi, že má nejméně tři pacienty týdně, kteří prožívají totéž, co já. Opravdu mě překvapilo, když jsem slyšela, jak je to běžné.
 
O pár měsíců později jsem začala být na rodině ještě více závislá. Kyčel mě začala opravdu zlobit a já jsem k mé hrůze skončila na invalidním vozíku. Bylo to všechno velice stresující, ale spolu s Annou jsme to zvládly. Myslím, že nás to ve skutečnosti svým způsobem sblížilo – nemůžete být neupřímný k někomu, kdo vám musí pomáhat v koupelně a na toaletě! 
 
Nejlepší na tom je, že díky Anně a informacím od lékařky mám pocit, že jsem získala zpátky svou důstojnost. Nemám strach z trapných úniků ani ze zápachu a mám pocit, že se mohu uvolnit a povídat si s vnoučaty. Přes den používám inkontinenční vložky a v noci inkontinenční kalhotky, které mi dávají pocit větší jistoty. V mých letech a s ošemetnou kyčlí už toho nemůžu zas tak moc podnikat, ale přesto si užívám život s rodinou – kéž by to mohlo trvat co nejdéle!“