Genitální opar je vysoce nakažlivé, pohlavně přenosné virové onemocnění způsobené virem herpes simplex. Nejčastěji se jedná o infekci typu HSV-2, výjimkou ale není ani přenos viru HSV-1, který je známý především jako původce oparu na rtech.
Jeho nejčastějším projevem jsou drobné, bolestivé puchýřky naplněné čirou tekutinou. Ty se objevují především:
na žaludu a těle penisu,
v oblasti předkožky,
na šourku,
v tříslech,
případně v okolí konečníku.
Průběh infekce má obvykle několik fází. Nejprve se v postižené oblasti objeví nepříjemné pocity, jako je pálení, svědění nebo zvýšená citlivost kůže. Následně se tvoří drobné puchýřky, které během několika dnů prasknou a mění se v bolestivé vřídky. Ty se postupně hojí bez trvalých následků.
U prvního výsevu mohou být projevy výraznější a často se k nim přidávají i celkové příznaky, například zvýšená teplota, únava, bolesti svalů nebo zduření tříselných uzlin. Opakované výsevy mívají obvykle mírnější průběh a kratší dobu trvání.
Inkubační doba se nejčastěji pohybuje v rozmezí 2 až 12 dnů, ale u některých mužů může infekce proběhnout zcela bez příznaků a projevit se až při pozdější recidivě.
Obecně platí:
první výsev bývá nejvýraznější a může trvat několik dnů až zhruba 2 týdny,
opakované výsevy jsou většinou kratší a méně intenzivní,
Genitální herpes se přenáší především přímým kontaktem kůže a sliznic. Nejčastější cestou přenosu je sexuální styk, vaginální, anální i orální.
K přenosu může dojít:
při přímém kontaktu s puchýřky nebo vřídky;
kontaktem se sliznicí, i když nejsou přítomny viditelné projevy;
při orálním sexu, pokud má jeden z partnerů opar v oblasti úst;
výjimečně také přenosem viru z rukou na genitálie po dotyku infikovaného místa.
Používání kondomu riziko přenosu výrazně snižuje, ale neposkytuje stoprocentní ochranu. Virus se může nacházet i v místech, která kondom nepokrývá, například v okolí genitálií nebo konečníku.
Při aktivním výsevu nebo při typických varovných příznacích (brnění, pálení, napětí kůže) je proto nejbezpečnější sexuální kontakt dočasně vynechat.Pokud máte podezření na genitální opar, obraťte se na praktického lékaře nebo kožního lékaře.
Největší význam má vyšetření v době aktivního výsevu, kdy jsou přítomny puchýřky nebo vřídky.
Diagnostika probíhá odběrem vzorku z puchýřku nebo z jeho spodiny a jeho následným laboratorním vyšetřením.
Virus, který způsobuje genitální opar, nelze z těla zcela odstranit. Projevy oparu lze však účinně léčit a kontrolovat. Cílem léčby je zmírnit bolest, zkrátit dobu výsevu a snížit riziko přenosu infekce. Základem léčby jsou antivirové léky na předpis. Pomáhají zkrátit průběh onemocnění, urychlit hojení a zmírnit nepříjemné projevy.
Při opakovaných a častých recidivách může lékař doporučit dlouhodobou supresivní léčbu, která snižuje četnost i intenzitu výsevů a omezuje riziko přenosu na partnera.
Součástí léčby jsou i jednoduchá režimová opatření:
šetrná intimní hygiena,
volné, prodyšné spodní prádlo,
vyhýbání se tření a dráždění,
nemačkání puchýřků.
Lékaře navštivte při prvním výsevu, při výrazných nebo zhoršujících se potížích, pokud se genitální opar často vrací nebo se objeví bolest při , horečka či zduření uzlin. Vyšetření je důležité i tehdy, když si nejste jisti, zda se skutečně jedná o genitální opar.
Přečtěte si také:
