Petrův příběh

Petr vypráví o tom, jak zjistil, že se nemusí vzdávat svých společenských aktivit.

ZJISTIL JSEM, ŽE MUSÍM NĚCO UDĚLAT

Petr , 58

Co říct? Vždycky jsem byl aktivní chlap s plným kalendářem. Ale když jsem zjistil, že mám únik moči, byl jsem přesvědčený, že se všech aktivit budu muset vzdát.

Ne, že bych musel každý den dělat něco velkolepého, ale rád zkouším nové restaurace nebo prostě chodím s kamarády na pivo.

Ale přidat se k partě lidí bohužel nebylo pro mě úplně snadné, když jsem pořád myslel na to, že si zase budu muset odskočit. Co když budou toalety daleko a co když tam bude fronta, až tam konečně dorazím?

Začal jsem se vymlouvat, že nepůjdu na pivo nebo na jinou akci, když to bylo příliš daleko od domova. Nechtěl jsem konzumací tekutin přilévat olej do ohně a nevěděl jsem, jak dlouho to vydržím, než se dostanu na toaletu. Zkusil jsem méně pít, abych nemusel chodit tak často, ale jen mě z toho začala bolet hlava.

Zjistil jsem, že můj problém úniku moči bude možná větší překážkou, než kterou jsem si byl ochoten připustit. Pak se to jednou po cestě z práce stalo. Měl jsem najednou divný pocit a cítil jsem, že mám mokré kalhoty. Naštěstí jsem jen vystoupil z auta a měl jsem to pár minut domů, kde jsem se mohl převléknout. Po téhle události už jsem prakticky vůbec nechtěl chodit někam ven. Co kdyby se mi to stalo znovu? Kontakt s kamarády a poznávání nových míst mi ale dost chyběly.

S kým bych si o tom mohl promluvit? Kámoši nepřipadali v úvahu. Dobrý kolega v práci? Asi ne. Můj syn vede rušný život a tohle asi není tak velký problém, abych ho s tím obtěžoval. A vlastně bych ani nevěděl, co říct.

Ale cítil jsem, že s tím musím něco udělat. Začal jsem hledat na internetu. Našel jsem stránky, kde se psalo o používání „ochranných pomůcek“ a vypadalo to, že jich je spousta. To jsem vůbec netušil! Připadalo mi to, jako bych narazil na zlato, a hned jsem si v e-shopu nějaké objednal. Nejlepší na tom je, že to funguje!

Dneska jsem to zase já. Když jsem na nějakém novém místě, podívám se, kde jsou záchody a zkusím najít místa někde poblíž. Nosím ochranné spodní prádlo a vždycky mám s sebou v tašce náhradní. Raději bezpečně než vůbec. Nejlepší je, že když jsem tu, úplně zapomenu na to, že ho nosím. Připadám si, jako bych měl normální spodní prádlo a můžu myslet na důležitější věci. Jako například, co k pití si mám objednat k jídlu.