Příběh Evy
Nehody se samovolným únikem moči se mi začaly stávat po porodu mých dvojčat. Po nějakou chvíli jsem skutečně nevěděla co dělat, nicméně pak došlo k jedné trapné situaci, kterou se vše změnilo...
Cítila jsem se tak neskutečně trapně, že jsem se neudržela a propukla v beznadějný pláč. Ale Erika se zachovala jako skutečná přítelkyně. Po porodu totiž měla stejné potíže jako já. Řekla mi, že potíže se samovolným únikem moči jsou při těhotenství a po porodu docela obvyklé.
Asi šest měsíců po porodu svých dvojčátek jsem zjistila, že mám neustále vlhké spodní prádlo. Nevěděla jsem, co se děje, a připadalo mi trapné o tom s někým hovořit. Stav se zhoršoval, a tak jsem přestala chodit i na návštěvy k přátelům, jednoduše pro případ, že by se mi opět stala „nějaká ta nehoda“. Vždy jsem tedy trvala na tom, aby přátelé navštěvovali mě a tudíž abych byla vždy blízko vlastní toaletě a měla při ruce oblečení na výměnu. Kamarádky si musely myslet, že snad špatně vaří!
Ale poté si zhoršené situace začala všímat i moje rodina. K absorpci moči jsem používala vatu a běžné menstruační vložky, avšak nepříjemný zápach nedokázalo nic zastavit. Dokonce jsem si všimla, že se vyhýbám i manželovi, a neustále jsem kontrolovala své spodní prádlo a osopovala se na děti.
Cítila jsem se jako v pasti. Ale když mě k sobě na návštěvu pozvala má nejlepší kamarádka Erika, rozhodla jsem se, že pozvání neodmítnu. Erika totiž též před nedávnem porodila, takže jsme si měly opravdu o čem povídat. Jak jsme si povídaly, zaskočil mi doušek čaje, takže jsem zakašlala. K mému naprostému zděšení po mě zůstala na pohovce obrovitá skvrna!
Cítila jsem se tak neskutečně trapně, že jsem se neudržela a propukla v beznadějný pláč. Ale Erika se zachovala jako skutečná přítelkyně. Po porodu totiž měla stejné potíže jako já. Řekla mi, že potíže se samovolným únikem moči jsou při těhotenství a po porodu docela obvyklé. A řekla mi také o posilování svalstva pánevního dna a speciálních inkontinenčních vložkách. Po týdnech, kdy jsem se svými potížemi zůstávala zcela osamocená, jsem se cítila, jako by ze mě někdo shodil obrovský balvan. Nejsem sice ještě vyléčená, ale pravidelně cvičím a když se nyní dívám na své děti, uvědomuji si, jak nepatrnou cenu platím v podobě drobného úniku moči.