Příběh Martina

Přestože jsem se nedávno stal již dvojnásobným dědečkem, nikdy jsem se na svůj věk necítil starý. Realita mě dostihla jednoho večera, kdy jsem zjistil, že u mě dochází k úniku moči.

Přestože jsem se nedávno stal již dvojnásobným dědečkem, nikdy jsem se na svůj věk necítil starý. Realita mě však dostihla jednoho večera, kdy jsem zjistil, že u mě dochází k úniku moči.

Bylo to skutečně bolestné zjištění, ale zprvu jsem si to nepřipouštěl. Ani sám před sebou. „Dočasné potíže s trubkami,“ říkal jsem si. „Možná je to taky tím chladným počasím.“ Ale nepřešlo to, ani když se venku oteplilo.

Co když mi tak mé tělo dává najevo, že stárnu? Tím byla ovšem raněna moje pýcha a já se tak nějak cítil být méně mužem.

Dokonce jsem začal používat manželčiny menstruační vložky, ale ani ty ve skutečnosti nefungovaly. A navíc tu pořád byl ten nepříjemný zápach. Ani jsem se manželce nesvěřil, přestože asi musela mít svá podezření. Odmítal jsem pozvánky do společnosti a neustále jsem běhal na toaletu.

Brzy mi začalo být nepříjemné i samotné vycházení z domu. Možná by pomohlo si s někým promluvit. Ale s kým? A jak bych měl o takovém tématu začít hovořit?

Nakonec jsem se rozhodl, že už všeho bylo dost, a usmyslel jsem si, že získám zpět kontrolu nad svým životem. Prošel jsem několik stránek na internetu a byl jsem překvapen, jak časté vlastně mé potíže jsou.  Ulevilo se mi, když jsem se dozvěděl, že nejsem sám.

Poté jsem navštívil svého obvodního lékaře. Ten mne ujistil, že i přes své potíže mohu vést plnohodnotný život. Doporučil mi používání vložek pohlcujících zápach, dal mi pár tipů ohledně stravy a řekl mi o posilování svalstva pánevního dna.

Vzal jsem si jeho rady k srdci a nyní začínám pociťovat výsledky. Byl jsem neskutečný blázen, že jsem se vše snažil skrývat. Jednu věc jsem se ale přesto naučil. A sice, že neexistuje žádný důvod, proč by inkontinence měla řídit život člověka.